Geocaching literárně

Geocaching literárně
Vydejte se po stopách literátů, kteří svá díla psali v Hradci Králové. Spojení dobrodružného geocachingu a literatury nabízí skvělou zábavu pro malé i velké, pro jednotlivce i skupiny. Město Hradec Králové se může pyšnit mnoha významnými osobnostmi, které se zde narodily, studovaly nebo působily. Spisovatelé Emil Vachek, Rudolf Medek a Karel Čapek jsou jen jedni z mnoha. I když v pozdější době byli názorovými oponenty a vzájemnými kritiky, mají tito známí spisovatelé mnoho společného. Ptáte se co? Pro začátek jistě můžeme prozradit, že jedním ze společných jmenovatelů je samozřejmě Hradec Králové. A co dál? To už vám prozradí finální keška.

pondělí 4. března 2013

Rudolf Medek

Rudolf Medek, zdroj: Wiki
Rudolf Medek je znám především jako autor legionářské literatury, kde popsal své prožitky z první světové války. Za svých studentských let však hradecký rodák s přezdívkou „dramatik“ přispíval, spolu s mnoha dalšími autory zvučných jmen, do studentských časopisů, z nichž některé i redigoval, např. časopis Svítání.
Počátky jeho tvorby jsou ovlivněny právě jeho rodným městem, v němž také, jako žák druhé třídy měšťanské školy, napsal svou první báseň. Ani později však na Hradec Králové a mládí v něm strávené nezapomněl, neboť se o své vzpomínky dělí se čtenáři např. v básni Melancholické město.






„Hluk hučících dvou řek, jež smývají tvé břehy,
zas slyším ztlumený na hradbách v aleji,
kde jeřáb, podzimem jenž vzňatý, jehož šlehy
jak skvrny krvavé jím vichrem zachvějí,
se skvěje zapálen, jak kdysi, dětství smavé
kdy v jeho koruně trhalo plody žhavé!“[1]

Když Rudolf Medek působil jako učitel v Malšovicích u Hradce Králové, napsal v dubnu roku 1914 dva fejetony o kulturním životě v Hradci, jež poté vyšly v časopise Osvěta lidu. Rudolf Medek původně chtěl sepsat celý cyklus fejetonů o rodném Hradci, zamýšlenou práci však (možná kvůli vypuknutí první světové války, po které se změnila jeho poetika) bohužel, nedokončil. Oba dva fejetony vyšly souborně pod názvem Poznámky o Hradci kulturním.

„Mělo by býti přímo svatým příkazem každému dobrému Hradečanu: Nedotýkej se krásných starých věcí, hleď uchovati pokud možno nejvíce a pokud možno i s obětmi, jen zdánlivě velkými, svoje staré město a jeho historický ráz, nikoliv, že bys byl zpátečníkem, ale z přirozené úcty k minulosti, slavné, nabádavé a příkladné minulosti, (…) Bude vždy dobře, když v dnešním moderním Hradci nezahyne onen, abych tak řekl ,starohradečanský´ cit, jenž může býti v jistém smyslu jednou dobrým příkladem.“[2]

Hradec Králové tak může být pyšný na svého rodáka Rudolfa Medka, „jehož mladé, upřímné a oddané srdce milovalo tolik své rodné město, jak o tom nejlépe svědčí obsah prací těchto“.[3]
Učitelský ústav, který Rudolf Medek vystudoval
Budova dnes slouží jako sídlo Filosofické fakulty Univerzity Hradec Králové



[1] MEDEK, Rudolf. Melancholické město. In. První básně. Turnov: Miller a spol., 1972. s. 30.
[2] MEDEK, Rudolf. Poznámky o Hradci kulturním. Hradec Králové: „Novina“ a František Tichý, 1940. s. 7 – 8.
[3] TICHÝ, František. Doslov. In. MEDEK, Rudolf: Poznámky o Hradci kulturním. Hradec Králové: „Novina“


a František Tichý, 1940. s. 25.

Žádné komentáře:

Okomentovat