Rudolf Medek

Rudolf Medek, zdroj: Wiki

Rudolf Medek je znám především jako autor legionářské literatury, kde popsal své prožitky z první světové války. Za svých studentských let však hradecký rodák s přezdívkou „dramatik“ přispíval, spolu s mnoha dalšími autory zvučných jmen, do studentských časopisů, z nichž některé i redigoval, např. časopis Svítání.

Počátky jeho tvorby jsou ovlivněny právě jeho rodným městem, v němž také, jako žák druhé třídy měšťanské školy, napsal svou první báseň. Ani později však na Hradec Králové a mládí v něm strávené nezapomněl, neboť se o své vzpomínky dělí se čtenáři např. v básni Melancholické město.

„Hluk hučících dvou řek, jež smývají tvé břehy,

zas slyším ztlumený na hradbách v aleji,

kde jeřáb, podzimem jenž vzňatý, jehož šlehy

jak skvrny krvavé jím vichrem zachvějí,

se skvěje zapálen, jak kdysi, dětství smavé

kdy v jeho koruně trhalo plody žhavé!“[1]

Když Rudolf Medek působil jako učitel v Malšovicích u Hradce Králové, napsal v dubnu roku 1914 dva fejetony o kulturním životě v Hradci, jež poté vyšly v časopise Osvěta lidu. Rudolf Medek původně chtěl sepsat celý cyklus fejetonů o rodném Hradci, zamýšlenou práci však (možná kvůli vypuknutí první světové války, po které se změnila jeho poetika) bohužel, nedokončil. Oba dva fejetony vyšly souborně pod názvem Poznámky o Hradci kulturním.

„Mělo by býti přímo svatým příkazem každému dobrému Hradečanu: Nedotýkej se krásných starých věcí, hleď uchovati pokud možno nejvíce a pokud možno i s obětmi, jen zdánlivě velkými, svoje staré město a jeho historický ráz, nikoliv, že bys byl zpátečníkem, ale z přirozené úcty k minulosti, slavné, nabádavé a příkladné minulosti, (…) Bude vždy dobře, když v dnešním moderním Hradci nezahyne onen, abych tak řekl ,starohradečanský´ cit, jenž může býti v jistém smyslu jednou dobrým příkladem.“[2]

Hradec Králové tak může být pyšný na svého rodáka Rudolfa Medka, „jehož mladé, upřímné a oddané srdce milovalo tolik své rodné město, jak o tom nejlépe svědčí obsah prací těchto“.[3]